„Rękojmia“ v pojetí polského práva | ŘEŠÍME V POLSKU DLUHY OD UPOMÍNKY PO EXEKUCI

„Rękojmia“ v pojetí polského práva

Při uzavírání smluv mezi polskými a českými subjekty se poměrně často se setkáváme s dotazy směřujícími k pojmu „rękojmia“. Pokusím se proto tento pojem krátce charakterizovat a upozornit na jeho význam. Tento pojem, který lze přeložit jako „specifická záruka“ je zákonem stanovená ochrana kupujícího v případě vad zboží.

„Rękojmia" za vady fyzického charakteru se vztahuje na případy, kdy vada snižuje hodnotu zboží, možnosti použití či využití, zboží nemá příslušné parametry či vlastnosti, je neúplné a podobně.

„Rękojmia" za právní vady je odpovědností prodávajícího ke kupujícímu, pokud prodaná věc je majetkem třetí osoby či je zatížená právem třetí osoby. Příslušná ustanovení jsou obsažena v „kodeksie cywilnym" (obdoba Občanském zákoníku) a vztahují se jen na prodej mezi podnikatelskými subjekty.

V případě spotřebitelského prodeje jde o nároky vyplývající z rozdílnosti spotřebního zboží a smlouvy. Prodávající má odpovědnost z titulu "rękojmi" po dobu jednoho roku a v případě staveb po dobu tří let od předání věci kupujícímu. Z titulu „rękojmi" může kupující žádat následující – odstoupení od smlouvy, snížení ceny, výměnu vadné věci či opravu. Od smlouvy nelze odstoupit v případě, kdy prodávající bezodkladně věc vymění či vady jinak odstraní. Toto omezení se však nevztahuje na věci, které už byly měněné či opravované, pokud nejde o vady nepodstatné, tedy vady, které umožňují využití věci v souladu s jejím určením. Podstatné také je, že prodávající je osvobozen od závazku, pokud kupující o vadě věděl v době uzavírání smlouvy. Pro kupujícího existuje výhoda výběru mezi uplatněním záruky a „rękojmi" na fyzické závady. Rozhodovat se může u každé vady zvlášť, dle toho, co je pro něj přijatelnější.

19. 9. 2012
Autor: Tadeáš Hlawiczka